Gaia:
Gaia (řecky Γαῖα země, latinsky Tella nebo Terra), někdy také nazývána Gé je v řecké mytologii bohyní země a sama Země.
Moderní mytologie i někteří vědci operují s tzv. teorií Gaii, která chápe planetu Zemi a její biosféru jako Gaiu, jediný ucelený superorganismus regulující podmínky své vlastní existence.
Gaia v řecké mytologii
Na počátku všeho byl Chaos, počátek všeho. Z něho povstal Erebos – bůh věčné tmy a tma sama a Nyx – bohyně noci a zosobněná moc. Z této dvojice pochází Aithér – věčné světlo a Hémerá – světlý den.
Teprve potom se zrodila Gaia – země, Tartaros – podsvětní propast a Erós – vše oživující láska. Gaia sama ze sebe zrodila Úrana – boha hvězdnatého nebe a nebe samo a Ponta – boha moře.
Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys. Pak ještě zrodila Kyklópy a Hekatoncheiry.
Gaia všechny své děti milovala, Úranos je nenáviděl. Když svrhl zvláště nenáviděné Hekatoncheiry do nitra země, odkud nesměli vycházet na zem, Gaia žádala Titány, aby Úrana zbavili vlády. Odhodlal se k tomu jenom nejmladší Kronos, který zbavil Úrana mužství a zbavil ho vlády. Z Úranovy krve zrodila Gaia Giganty.
Když se později historie opakovala a Kronos byl svržen vlastním synem Diem, poštvala Gaia proti němu Giganty, které vybavila kouzelnou rostlinou nezranitelnosti. Zeus si zase přivedl na pomoc pozemského syna Hérakla, který Giganty přemohl a svrhl je do hlubokého Tartaru.
Podle některých verzí zplodila Gaia také Erínye – bohyně pomsty (rozšířena je ale spíš verze, že Erínye byly dcery bohyně noci Nyx). Gaia také zrodila bohu Pontovi syny Nérea, Thaumanta a Forkýna a dcery Kétó a Eurybii.
Erebos:
Erebos (2. pád Ereba, latinsky Erebus, řecky Ἔρεβος) je v řecké mytologii bůh věčné tmy a sama věčná tma.
Jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí jeho vládce Hádés.
Vznikl z prvopočátečního Chaosu. S temnou nocí Nyktou, která rovněž povstala z Chaosu, zplodili Aithera – boha jasného světla, a Hémeru – bohyni jasného dne. Podle pověsti Erebos a Nyx se svými dětmi nebyli spokojeni a tak Erebos, aby své děti nespatřil, odešel do podsvětí a už odtud nevyšel. Podle jiné pověsti se do podsvětí dostal za podporu Titánů v jejich boji proti olympským bohům.
Nyx:
V řecké mytologii je Nyx (Νύξ, 2.pád Nykty, latinsky Nox) bohyně noci (temná noc). Nyx byla dcerou Chaosu, za muže si vzala svého bratra Ereba.
Potomstvo bohyně Nykty bylo velmi početné. Většinou jsou všechny bytosti zplozené Nyktou v říši temnot a hrůzy a jsou spojené se smrtí, i když noc krotí vášně a ukolébává vše do klidu.
Aithér:
Aithér (2.pád Aithera, latinsky Aether, řecky Αιθηρ) je v řecké mytologii je synem bohyně noci Nykty a boha věčné tmy Ereba, často se vyskytuje ve společnosti své sestry, bohyně jasného dne Hémery. Aithér sám byl bůh věčného jasného světla.
Jedná se o personifikaci čistého vrchního vzduchu, čistšího než slunce, kde žijí bohové a kde nejraději přebývá Zeus. Je to protiklad spodního vzduchu „aér“, který dýchají smrtelníci. V přeneseném smyslu znamená Aithér jednak vzduch, jednak látku jemnější než vzduch, která naplňuje výšky, v nichž sídlí hvězdy a bohové.
Jeho jméno je dokonce někdy používáno pro pojmenování nebe a vesmíru.
Heméra:
V řecké mytologii je Hémerá (řecky Ημερα, 2.pád Hémery) bohyně jasného dne. Je dcerou bohyně noci Nykty a boha věčné tmy Ereba. Byla též považována za zosobnění dne a v pozdějších dobách splývala s bohyní ranních červánků Éós.
Tartaros:
V řecké mytologii je Tartaros (Ταρταρος, 2.pád Tartaru, latinsky Tartarus) mohutná propast se železnými zdmi a branami, vzniklá z provopočátečního chaosu, nebo také bůh této propasti. Leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nebe nad zemí. Železná kovadlina by ze zemského povrchu padala na její dno devět dní a nocí. Je tam třikrát větší tma než v noci na světě.
Svrhnutí do Tartaru patřilo mezi nejstrašnější tresty v řecké mytologii. Úranos zde například věznil své tři syny - padesátihlavé a storuké obry Hekantocheiry, jménem Briareós, Gyés a Kottos, které osvobodil až Zeus, ten zde zase uvěznil přemožené Titány, než usoudil, že je potrestal příliš krutě, a propustil je.
Tartaros zplodil s matkou země Gaiou hrozného stohlavého obra Týfóna, který měl zahubit samotného Dia za potrestání Titánů. Zeus ho potrestal rovněž svržením do Tartaru a ponechal ho zde navždy.
Kromě Týfóna měl s bohyní noci Nyktou tři potomky, kteří zůstali s podsvětím spjati. Byli jimi bohyně podsvětní řeky Léthé, bůh smrti Thanatos a bůh spánku Hypnos.
Za trest tu bylo i několik mytických hrdinů - Ixión, Sísyfos, Tantalos.
Éros:
Erós - (latinsky Amor nebo Cupido, řecky Ἔρως) - bůh lásky a sama láska; syn boha války Area a bohyně lásky a krásy Afrodíty, uctívaný též jako božstvo úrody. Jeho římským ekvivalentem byl Amor. Jako Dionýsos, byl i on někdy zmiňován jako Eleutherios, „osvoboditel“
Podle starších mýtů je Erós zosobnění mocné a vše oživující síly, která se zrodila po počátečním Chaosu.
Podle Hésioda se Erós zrodil současně s matkou země Gaiou. Spojil rozptýlené počátky věcí, z nichž vznikly všechny živé bytosti, bohové, lidé i zvířata.
Staří Řekové uznávali dvě koncepce pojmu Erós; v první, podle orfického mýtu o stvoření světa, je primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. V Hesiodově spisu Theogonia, nejslavnějším řeckém mýtu o stvoření, Erós se objevil z prvotního Chaosu společně s Gaiou, zemí a Tartarem, podsvětím; podle Aristofanovy hry Ptáci se vylíhl ze stříbrného vejce, sneseného bohyní Noci, které se dvořil Vítr. V Eleusinských mytérií byl uctíván jako Protogonus, prvorozený.
Střídavě, v pozdějším starověku byl Erós uváděn jako syn Afrodíté a buď Area, Herma nebo Héfaista, nebo že jeho rodiči byli Porus a Penia, nebo jindy Iris a Zefyros; tento Erós doprovázel Afrodítu, spojující prvotní sílu lásky a přinášející ji smrtelníkům.
Erós přináší radost i žal, vládne nad vším a všude: vznáší se na zlatých křídlech ozbrojen lukem a šípy. Koho zasáhne svou střelou, ten podlehne lásce. Erós je roztomilý i ukrutný, veselý i potměšilý, lidé po něm touží, opěvují ho i proklínají.
Zeus dobře věděl, že Erós přinese na svět i strádání a věděl i to, že ani on sám jeho střelám neodolá. Chtěl ho hned po narození zahubit, avšak Afrodíté syna ukryla v hlubokém lese a svěřila ho na vychování divokým lvicím.
Pontos:
Pontos - (latinsky Pontus) je v řecké mytologii synem bohyně země Gaie. Je bohem vnitřního moře, přístupného lidem.
Pontos byl jedním z nejstarších bohů, matka země Gaia ho zrodila sama ze sebe, a to ještě dříve než svého dalšího významného syna Ókeana, vládce vnějšího moře a také vládce mořské říše boha Poseidóna. Každý z těchto mořských velikánů měl moc nad jinou sférou vodstva. Bůh Pontos ovládal Středozemní moře, Rudé moře, Černé moře a jiná další.
Bohyně Gaia vstoupila do manželství s Pontem a měli tyto významné potomky:
- Néreus - mořský bůh, přívětivý k lidem, zvaný „Mořský stařec“
- Forkýs - mořský bůh, strážce moří, hlídač mořských nestvůr
- Kétó - mořská bohyně, která zosobňovala všechny hrůzy na moři a v něm
- Thaumás - bůh přírodních úkazů na moři
- Eurybia - představuje sílu širého moře, je to matka Astraia, otce hvězd a větrů.
Název pontos v řečtině znamená obecně moře, zeměpisně Černé moře a zemi na jeho jižním pobřeží.
Úranos:
Úranos (latinsky Caelus) byl v řecké mytologii první bůh nebes a nebe samo. Řecký výraz pro tohoto boha (Οὐρανός) byl také výrazem pro nebe. Po prvopočátečním Chaosu se zmocnil vlády nad světem.
Byl zrozen samotnou Gaiou, matkou země. Když Úranos ovládl svět, spojili se v manželství a z něho vzešly děti Titáni:
Později následovali další potomci:
- tři Kyklópové - jednoocí obři
- tři Hekatoncheirové - obři s padesáti hlavami a stem rukou.
Úranos všechny své děti nenáviděl, zejména Hekatoncheiry, svrhl je do Tartaru, do nitra země, odkud nesměli ven. Matka Gaia ponoukala Titány, aby za to Úrana potrestali a zbavili ho vlády. Nakonec se odhodlal nejmladší Kronos, zbavil ho mužství a vlády a prohlásil se za vládce sám.
Z Úranovy krve zrodila Gaia obry Giganty a Erínye - bohyně pomsty. Podle některých verzí byla posledním jeho potomkem bohyně Afrodíté, zrozená z mořské pěny. Většinou je však uváděn jako její otec Zeus a matkou bohyně Dióna.
U Římanů se stal z Úrana Uranus, bůh nebe a otec Saturna, který byl ztotožněn s řeckým Kronem. Bůh Calus patří až do císařské doby.
Starořecká báje o bohu jménem Uranos může souviset s bájí staroindickou, kde by mu přibližně odpovídal bůh Varuna. Uvažovalo se dokonce o etymologické souvislosti, ta však není považovaná za pravděpodobnou.
Zelená a Modrá:Předchůdci bohů
Modrá: Stvořitelé světa
