O Sisyfovi se říkalo, že je to ten nejchytřejší z lidí nebo také, že je z lidí nejprohnanější.
Oženil se s Meropou, jednou ze sedmi dcer Titána Atlanta. Jejich synové se jmenovali Glaukos, Ornytión a Sinón.
Meropé vlastnila pěkné stádo dobytka, ovšem Sisyfos brzy vypozoroval, že stádo je stále menší, zatímco stáda jeho nedalekého souseda Autolyka se naopak rozrůstají. Jelikož Autolykos byl v kraji známý jako mistr krádeží, dával si Sisyfos pozor a nakonec se i pojistil - na kopyta dobytka vyryl slova „Ukradl Autolykos“ a když následující den šel po jasných stopách těchto kopyt, došel do Autolykových stájí. Zatímco se hádali svědkové se zlodějem, Sisyfos vstoupil do domu a svedl Autolykovu manželku Antikleiu, takto dceru argejského Láerta a z tohoto činu se později narodil slavný hrdina Odysseus, který si v genech odnesl proslavenou lstivost.
Sisyfos založil město Efyru, později zvanou Korinth, zasloužil se o rozvoj loďstva a obchodu, avšak jeho současníci ho znali spíš jako nejhoršího darebáka pod sluncem.
Pomstil se svému bratru Salmóneovi, který mu sebral thessalský trůn. Udělal to tak, že svedl jeho dceru Tyró, ta mu zplodila dvě děti, ale když se později dozvěděla, že jeho motivem nebyla láska k ní, ale nenávist k jejímu otci, obě děti zabila. Ovšem Sisyfos vznesl proti Salmóneovi falešné obvinění z incestu a vraždy a vyhnal ho z Thessálie.
Svůj prospěch hledal i v případě, kdy říční bůh Asópos hledal svou ztracenou dceru Aigínu. Sisyfos dobře věděl, že ji unesl nejvyšší bůh Zeus a kde ji schovává, ale prozradil to všechno Asópovi teprve až ten splnil podmínku, že Sisyfovi dá na korinthském hradě nevysychající studnu. Zeus se zuřivému Asópovi musel bránit metáním blesků.
Sisyfovi to však nechtěl nechat projít jen tak a nařídil svému bratru Hádovi, aby Sisyfa odvlekl do Tartaru a navěky ho potrestal za prozrazení tajemství bohů. Jenže Sisyfos Háda přelstil, nasadil mu jeho vlastní pouta a několik dnů ho dokonce držel ve svém domě jako vězně. To způsobilo na světě hrozné zmatky, protože nikdo nemohl umřít, ani lidé popravení. Situaci spěchal řešit bůh války Arés, Háda vysvobodil a Sisyfa mu předal.
Jenže Sisyfos to stále ještě nevzdal. Než ho odvedli, nařídil své ženě, aby ho nepohřbívala. V Hádově paláci šel rovnou za Hádovou manželkou Persefonou, namítal, že jako nepohřbeného ho tam nemohou držet a lstivými řečmi ji přesvědčil, že se vrátí na skok na zem, zajistí svůj pohřeb a do tří dnů bude zpět. Na slunečním světle Sisyfos své sliby nechal být. Povolali tedy Herma, aby ho dovlekl zpět, třeba násilím.
A to se také stalo a došlo na příkladné a kruté potrestání. Soudci mrtvých mu přikázali, aby obrovský kámen tlačil na kopec a na druhé straně ho skutálel dolů. Jenže to se mu nikdy nepodařilo, kámen těsně pod vrcholem vyklouzne a valí se znovu dolů. Sisyfos musí začínat stále znovu a znovu. A tak je Sisyfos navěky k smrti unaven a navíc udoláván bezvýchodností situace, na kterou je i jeho příslovečná chytrost krátká.
