Antické Legendy

Když se Akrisios o vnukovi dozvěděl, společně s Danaé ho zavřel do sudu, který pustil na širé moře. Dopluli na ostrov Serifos a tam je našli rybáři, kteří je odvedli ke králi ostrova Polydektovi. Král si je v zámku ponechal.

 Dobrodružství s Gorgonami

Perseus zabíjí Medusu
- reliéf z mramorového sarkofágu, umístěný v Maďarském národním muzeu v Budapešti
(polovina 2. století)

Když Perseus vyrostl, byl silný, a tak se král obával o svůj trůn. Proto ho poslal za Medusou, strašlivou ženou Gorgonou s hady místo vlasů a ohavným obličejem. Medusa je smrtelná, ale její sestry jsou nesmrtelné. Král řekl Perseovi, aby přinesl její hlavu, ale ať se má na pozoru, protože kdo se na ní podívá, ihned hrůzou zkamení.

Cestou mu Athéna dala meč z adamantinu, kterým lze Medusu zabít, a štít tak lesklý, že se v něm vše odráží jako v zrcadle, kterým se může na Medusu podívat, aniž by zkameněl. Od nymf dostal kouzelnou mošnu, která se přizpůsobí velikosti věci, které se do ní vloží, okřídlené střevíce, pomocí kterých může uletět jejím sestrám a Hádovu přílbu neviditelnosti. Když přišel na místo, uťal Meduse hlavu a ostatním dvěma Gorgonám zmizel.

Cestou zpět zabloudil a potkal Giganta Atlanta, který držel nebeskou klenbu. Nevěřil Perseovi, že má Medusinu hlavu a tak mu jí Perseus ukázal. Atlás padl na zem a od té doby leží na tom místě pohoří se jménem Atlas.

 Andromeda

Perseus a Andromeda (Tizian)

Dále se cestou zastavil v Aithiopii, kde vládl král Kéfeus a královna Kassiopeia. Země byla prokleta Poseidónem a každý den z moře vycházela tříhlavá obluda Kétó a požírala nevinné občany. Podle věštby bylo nutné obětovat jí královu dceru Andromedu, a proto ji nechali přivázat na pobřeží. Perseus ji našel, porazil obludu s pomocí Medusiny hlavy a Andromedu dostal za ženu. Andromedin bývalý nápadník Fíneus se na Persea rozzlobil, a tak ho Perseus nechal zkamenět. Společně s Andromedou odplul zpět na ostrov, kde vyrůstal. Král nevěřil, že hlavu přinesl, a tak mu ji Perseus ukázal. Perseus se společně s Andromedou stali vládci této říše.

 Naplnění věštby

Jednou spřátelené království pozvalo Persea na sportovní hry. Perseus nešťastnou náhodou vrhl disk do diváků a ten trefil nějakého starce, o kterém zjistili, že to byl jeho děd. Bývalý král Akrisios zemřel a věštba se tak naplnila.

 Závěr

Výzbroj vypůjčenou od Athény Perseus vrátil a daroval bohyni i hlavu Medusy.

Za své činy se Perseus dostal na oblohu; Perseus je tak dnes i názvem jednoho z nejznámějších souhvězdí. Na obloze skončila i Andromeda a Cassiopea

Heraklés:

Bohyně Héra, která žárlivě střežila každý Diův krok a jeho milenkám i nemanželským potomkům připravovala mnohé strázně a komplikace, Héraklův osud s chutí a záští řádně promíchala.

Ještě před jeho narozením se stalo to, co často předtím i potom - její manžel, nejvyšší bůh Zeus, se zamiloval do krásné Alkmény, dcery mykénského krále Élektryóna a spojil se s ní, když na sebe vzal podobu jejího manžela, tírynthského krále Amfitryóna. Ta po příslušné době porodila hned dva syny - Diova syna Hérakla a hned po něm Ífikla, který byl synem Amfitryóna.

Těsně před jejich narozením však nejvyšší bůh Zeus v radě bohů hrdě prohlásil, že „právě dnes spatří světlo světa největší hrdina“. To ovšem neušlo Héře a rozhodla se manželovi pomstít. Lstí vymámila z Dia přísahu, že kdo se toho dne narodí, bude vládnout všem mužům z Diova rodu. A Zeus odpřisáhl.

Héra bez prodlení zařídila, aby se Sthenelově manželce Nikippě týž den narodil syn, i když měl ještě dva měsíce času. Naopak Alkménin porod pozdržela. A tak se stalo, že se narodil Sthenelův syn Eurystheus a teprve po něm Diův potomek Héraklés. A přesně podle Diovy přísahy stal se Héraklés služebníkem Eurystheovým, a ani sám nejvyšší bůh s tím nic nemohl udělat.

Když se Héraklés narodil, dostal jméno Alkeidés či Alkaios a teprve později Héraklés, což znamená „skrze Héru nabyl slávy“. Stalo se totiž, že lstí se dítě dostalo do náruče bohyně Héry a k jejímu prsu. Jakmile se od ní napil, získal nesmrtelnost. Héra se rozzlobila a hned téhož dne na něj poslala dva hady a zatímco jeho bratr Ífiklés strachy křičel, Héraklés uškrtil každého hada v jedné ruce.

Jako malý chlapec se učil všemu, co má umět dospělý muž - řídit vůz, šermovat a zacházet se všemi zbraněmi, boxovat, střílet lukem, učil se taktice a strategii, ale také zpěvu a hudbě. A měl ty nejlepší učitele. Héraklés byl silný a prchlivý, takže když ho učitel hry na lyru Linos několikrát opravil, udeřil ho Héraklés lyrou do hlavy tak, že ho zabil. Za to ho nevlastní otec Amfitryón raději poslal na venkov ke stádům a tam pobyl až do svých osmnácti let. Všechny své vrstevníky převyšoval postavou, silou a odvahou. Na venkově se mladý Herkules proslavil tím, že zabil kithairónského lva, který pustošil tamní stáda. Sám lva vystopoval a zabil ho kyjem, oblékl se do jeho kůže a místo přilby nosil jeho rozevřené čelisti. Toto se stalo v zemi za vlády krále Thespia. Král měl padesát dcer a každý večer posílal do Héraklovy ložnice jednu z nich, aby zplodily Héraklovy potomky, silné a statečné. Skutečně po čase se král těšil z padesáti dvou vnoučat - dvě z dcer totiž porodily dvojčata, jedna z nich se jmenovala Prokris.

Poté se vracel do rodných Théb a potkal výběrčí daní orchomenského krále Ergína. Ti šli do Théb pro sto volů, které Thébané museli po své prohrané válce odevzdávat každý rok. Výběrčí se na Herkula povyšovali a uráželi ho, takže se rozzlobil, uřezal jim uši a nosy, svázal jim ruce a poslal je domů. Thébané ho přivítali s nadšením, jenomže jim v patách táhl král Ergínos s velkou armádou. Héraklés se postavil do čela obránců města, útočníky odrazil a donutil je vrátit Thébám dvojnásobek vybraných daní. Thébský král Kreón dal Héraklovi svou dceru Megaru a půl království. Héraklés se v Thébách usadil a stal se otcem tří synů.

Ten poklidný spokojený život nemohla vidět Héra. Poslala na něj šílenství, v němž pobil Héraklés své tři a Ífiklovy dvě děti a potom mu zase vrátila rozum. Z tohoto třeštění se zachránil Héraklův synovec Ioláos, který byl také napaden, ale podařilo se mu prchnout. Později se všech akcí zúčastnil s hrdinou jako vozataj nebo štítonoš. Héraklés odešel do Delf, aby mu věštba řekla, jak se má od strašného zločinu očistit. A dozvěděl se, že má odejít ke králi Eurystheovi a vykonat dvanáct uložených prací. Héraklés odešel do Argu a usadil se nedaleko Mykén na otcovském hradě Tírynthu. Odsud se hlásil o svých dvanáct úkolů. Eurystheus se tolik bál, že své rozkazy vzkazoval přes svého hlasatele Koprea. Vymýšlel je ale s velkou odvahou. Zároveň s velkou chutí Hérakla urážel a ponižoval.

Než se Héraklés pustil do určených prací, dostal vzácné dary od bohů: Hermés mu daroval meč, Apollón luk a šípy, Héfaistos zlatý hrudní krunýř a Athéna roucho. Dva poslední spolu soutěžili, kdo prospěje nejvíc. Dále Poseidón daroval koňské spřežení, Zeus neprorazitelný štít. Přesto prý Héraklés spoléhal více na svůj kyj, luk a šípy.

Orfeus:

Orfeus (řecky Ὀρφεύς, latinsky Orpheus) byl v řecké mytologii synem Múzy Kalliopé a říčního boha Oiagra nebo boha Apollóna. Byl to největší hudebník a pěvec řeckých mýtů.

Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí - převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou - později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión - největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy Argonautů. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy - za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé Bakchantky házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov Lémnos.

Odysseus:

Odysseus byl jednou z hlavních achájských postav Trojské války. Dalšími účastníky boje byli polobůh Achilleus, mykénský král Agamemnón, spartský král Menelaos, král Pylu Nestór, Velký Aiás a Malý Aiás, rek Diomédes a lukostřelec Teukros.

Odysseův stan byl postaven přímo na shromaždišti mužů, hned vedle vrchního velitele. Přivedl k Tróji sice jen dvanáct lodí, avšak patřil mezi nejváženější vůdce: převyšoval všechny ostatní moudrostí a důvtipem, což je ve válce vlastnost neméně užitečná než hrdinství. Na pole cti a slávy se mu ostatně příliš nechtělo: krátce před vypuknutím války se oženil s krásnou Pénelopou, která ho obdařila synkem Télemachem. Když ho přišli povolat, začal simulovat šílenství: zapřáhl do pluhu vola, zoral pole a oséval ho solí. Na tento trik mu však brzy přišli. Rek Palamédés mu položil před spřežení malého Télemacha, zabaleného v plenkách, a Odysseus samozřejmě zastavil. Tím prozradil, že má všech pět pohromadě – a měl je po celou dobu války. Byl nejlepším rádcem vrchního velitele a jeho prozíravosti se rovnala jen jeho odvaha, která mu vynesla titul „bořitel měst“. Byl to velmi zdatný muž.

Na trójské pláni vzplála strašná bitva. Trójský princ Hektór tam čekal se svými kopiníky, aby sklál každého, kdo se zbraní vstoupí na trójskou půdu. Řekové váhali, protože podle věštby měl první, který se dotkne země, první též padnout. Když Odysseus viděl, že tahle věštba může zmařit vyloďovací manévr, vyhodil na břeh svůj štít a obratně na něj skočil. Mladý Prótesiláos, který nejvíc ze všech hořel po hrdinských činech, spatřil Odyssea na břehu a vyskočil za ním. Dotkl se země - a vtom ho probodl Hektór svým kopím. Pak se však Achajci s divokým křikem vyřítili na břeh a začala krvavá řež.

I když se Achilles doplavil na břehy Tróje společně s ostatními, neúčastnil se žádněho z bojů a měl k tomu důvod: urazil ho samotný král Agamemnón. Aiás a Odysseus přichází, aby Achillovi jeho hněv rozmluvili, protože podle věštby Trója nikdy nepadne, pokud Achilles nebude válčit v achájských řadách. Bohužel ani jejich rozmluva nepřinesla žádané ovoce.

Pouze po smrti svého přítele Patrokla dal Achilleus svolat muže na shromáždiště a před tváří všech nabídl králi smír. Nato se připravil k boji, ve kterém byl skolen vybraným šípem s trojitým hrotem, který vystřelil sám trójský princ Paris. Po smrti ležel Achilles dlouho před trójskou hradbou, dokud se neodvážil mocný Aiás s Odysseovou pomocí odvléci jeho tělo do bezpečí. Při pohřebních slavnostech byli pak oba vyznamenáni čestným místem, ale jen jednomu z nich měla připadnout Achillova výzbroj. Vznikl z toho spor, který skončil tragicky - Aiantovou smrtí.

Odysseus se také odhodlal uloupit palladium (sochu Pallady Athény) ve spolupráci s Diomédem, protože věřil, že chytrost kombinovaná se silou má v podobných případech největší naději na úspěch. Aby ho Trójané nepoznali, zohavil si tvář ranami bičem, oblékl se do hadrů jako žebrák a vloudil se východní branou do Tróje. Diomédes zas předstíral mrzáka s ohavnou nemocí. Po zalidněných ulicích, na nichž byli žebráci a mrzáci častým zjevem, dostali se nepozorovaně na hrad, vnikli do Athénina chrámu a pod pláštěm noci nevelkou dřevěnou sošku unesli.

Tento skvělý úspěch, který právě tak zvýšil bojovou morálku Achajců, jako otřásl duchem Trójanů, nebyl však jediný, jehož Odysseus po Achillově smrti dosáhl. Už před touto dobrodružnou výpravou se jednou odplížil do trójského tábora na výzvědy a přinesl mnohem cennější zprávu …

Příslušník fóckého oddílu Epeios, stavitel lodí a dovedný umělec, postavil na Odysseův návrh obrovského dřevěného koně. Břicho mu zhotovil jako trup velkého korábu a žebra kol dokola pobil jedlovými fošnami, nohy mu udělal vyšší něž žebřík. Do temných útrob koně se pak skryl Achillův syn Neoptolemos, lučištník Filoktétés, spartský král Menelaos, velitel Kréťanů Ídomeneus, silný Diomédes, malý Aiás a kromě jiných reků Epeios a také Odysseus. Když Achajci pevně zavřeli otvor, kterým vstoupili do koně, vydal král Agamemnón rozkaz spustit lodě na moře a opustit Tróju.

Když byl kůň přivlečen do Tróje, Odysseus a Meneláos se z něj spustili nejdříve a napadli dům prince Deífoba, který v té době sdílel stejné lože se slavnou Helenou (Paris již dříve padl v boji). Mykénský král Meneláos si vzal zpět co mu patřilo, zatímco ostatní Řekové naprosto zpustošili Tróju a zabili při tom celou rodinu krále Priama, včetně Hektorova syna Astyanakta. Za jeden z nejstrašnějších činů je považováno znásilnění trójské princezny, věštkyně Kassandry, na kterém se podílel malý Aiás, syn Oílea, krále v Lokridě. Tento nechutný akt pobouřil bohyni Athénu i proto, že Kassandra byla její vyznavačkou. Odysseus proto z ochranných důvodů nařídil, aby Řekové ukamenovali Aianta, ale k tomu již nedošlo. Athéna nakonec plná hněvu seslala na všechny silnou bouři, která válečné vítěze buď potopila, nebo je nechala několik let bloudit po světě.

Théseus:

Théseus (řecky Θησεύς, latinsky Theseus) je v řecké mytologii syn boha moře Poseidóna a Aithry, manželky athénského krále Aigea. Je označován jako jeden z největších hrdinů řeckých bájí, srovnáván s Héraklem.

Théseus se narodil v Troizéně, kde kraloval Pittheus, otec jeho matky Aithry. Její manžel Aigeus prý pro vysoký věk již nemohl mít vlastní potomky, otcem se stal Poseidón. Brzy po Théseově narození musel Aigeus odplout do Athén, kam ho volaly královské povinnosti a tak syn a matka zůstali v Troizéně. Vychovával ho děd Pittheus, který ho naučil královskému vystupování, válečnickému umění, zápasu.

Když dospěl do věku šestnácti let, dovedla ho matka k velkému balvanu, poradila mu, ať ho odvalí a Théseus pod ním našel ukrytý meč a střevíce. Ty mu zanechal ukryté Aigeus do doby než Théseus bude dospělý a silný a podle těchto věcí věděl, že svého syna pozná.

Jáson:

Iólkos v Thessálii založil Iásonův děd Krétheus, po něm měl vládu převzít jeho syn Aisón. Vlády se však zmocnil nevlastní bratr Aisonův Peliás. Když se Aisonovi narodil syn, otec jej prohlásil za mrtvého, aby dítě ochránil před Peliem. Odnesl syna na vychování ke kentauru Cheirónovi, ten mu dal jméno Iásón. Naučil ho zacházet s kopím, lukem i mečem, dal mu vzdělání i vychování. Když bylo Iásonovi 20 let, vrátil se do Iólku, aby získal zpět vládu. Již v té době mu byla nápomocna bohyně Héra, která v podobě stařenky požádala, zda by ji přenesl přes vodu. Iásón ji přenesl, ztratil přitom jeden sandál, ale od té chvíle se stal Héřiným miláčkem.

Iásón žádá o vrácení vlády

Když Iásón předstoupil před Pelia a žádal zpět vládu na Iólkem, Peliás mu to v prvním okamžiku slíbil. Bál se totiž, že mu Iásón - muž s jednou botou - podle dávného proroctví přináší smrt. Později však si stanovil podmínku, že Iásón musí vykonat hrdinský čin, a to přinést zlaté rouno. Byla to kůže velkého zlatého berana, který unesl přes moře Frixa a jeho sestru Hellu do Kolchidy. Tamní král Aiétés za záchranu Frixa (Hellé se cestou utopila v moři) obětoval bohům a zlaté rouno uchoval, na velkém rozložitém stromě bylo hlídáno strašným drakem. Úkol získat zlaté rouno pro krále Pelia se jevil jako nesplnitelný.

 Příprava na plavbu lodí Argó

Iásón shromáždil tehdejší velké řecké hrdiny, bylo jich asi padesát, nechal postavit velkou loď Argó a odplul skutečně do Kolchidy. Cesta byla strastiplná, plná nebezpečí, ale Argonauté byli odhodláni a tak loď skutečně po několika měsících do Kolchidy dorazila. Když Iásón požádal krále Aiéta o vydání zlatého rouna, král se obával, že bude zbaven vlády. Chtěl nechat Iásóna zabít, ale nedovolil mu to strach z jeho lodníků. A tak stanovil Iásónovi těžkou podmínku: zapřáhnout do železného pluhu ohnivé býky, zorat s nimi pole boha války Area, osít je dračími zuby z Areova hada. Až ze zubů vyrostou bojovníci a všechny je musí pobít. Aiétés byl přesvědčen, že podmínka je nesplnitelná a že ji Iásón nepřijme. Tím zlaté rouno zůstane nadále v Kolchidě. Iásón však úkol přijal.

 Pomoc bohů a kouzla Médeii

V té chvíli do příběhu vstupují bohyně Héra a Athéna, které podplatily boha lásky Eróta, aby vystřelil svůj kouzelný šíp do srdce krásné Médeie, dcery krále Aiéta, která byla mocnou kouzelnicí. Ve chvíli, kdy ji Iásón přišel požádat o pomoc, Médeia byla v moci lásky a byla mu ve všem ku pomoci. Účinkem její kouzelné masti se Iásón stal nezranitelným a na jeden den nepřemožitelným. Poradila mu, aby mezi bojovníky vyrostlé z dračí setby vhodil kámen, o který se poperou a Iásóna nezpozorují a on je lehce přemůže. Tak se stalo a Aiétés byl nazítří překvapen splněním úkolu a Iásón zklamán tím, že mu i přesto král nechce rouno vydat. Opět pomohla Médeia, v noci zavedla Iásóna do Areova háje, uspala draka, Iásón vzal rouno a co nejrychleji zmizeli. Iásón jí nabídl manželství a Médeia s ním nastoupila na palubu lodi Argó, která tajně a rychle odplula.

 Odplutí z Kolchidy

Za tři dny byli na řece Ister (dnešní Dunaj) a tam je dostihlo loďstvo krále Aiéta pod velením Médeiina bratra Apsyrta. Tenkrát se Iásón dopustil podlého činu - Médeia vylákala Apsyrta na opuštěné místo, ukrytý Iásón jej zavraždil, jeho tělo rozsekal a naházel do řeky. Kolchiďané se zdrželi vytahováním kusů těla svého vůdce a mezitím jim loď s Iásónem zmizela z očí. Dlouho potom pluli Argonauté v oblasti dnešního Jadranu, poté střední Evropou. Cestou se Iásón s Médeiou oženil a nakonec po strastiplné pouti se dostali do rodného Iólku.

 Zpět v Iólku

Po slavnostním uvítání obětovali bohům, Iásón poděkoval posádce Argó a propustil je do jejich domovů. Teprve potom šel za Peliem, ale ten mu znovu odmítl vládu vydat. A Iásón se rozhodl, že ho zavraždí. Médeia nejprve vrátila mladá léta otci Aisonovi a když ji o tutéž službu požádaly Péliovy dcery pro svého otce, slíbila jim to. Přemluvila je, aby otci prořízly hrdlo a pak jej nechala vykrvácet a zemřít. Tím na sebe přivolala hněv Peliova syna Akasta, musela i s Iásónem z Iólku uprchnout. Iásón se musel vzdát naděje za získání iólskéhu trůnu, zřejmě navždy.

 U krále Kreonta

Po dlouhých cestách našli útočiště u korinthského krále Kreonta. Narodili se zde jejich dva synové Mermeros a Ferétés a Médeia doufala v rodinné štěstí. Ne tak Iásón, ten stále bažil po královské moci. Vyhlédl si Kreontovu dceru Glauku a rozhodl se s ní oženit a získat tak nástupnictví na trůn. Získal souhlas Glauky i jejího otce. Sdělil Médeii, že chce takto svým synům zajistit budoucnost. To však Médeia nepřijala a její láska se změnila v nenávist. Zahubila Glauku i Kreonta, poté i své dva syny, aby Iásona utrápila žalem nad jejich ztrátou.

 Zavržení a smrt

Toto neštěstí, jehož byl i sám strůjcem, mu vzalo přízeň i přátelství, zavřela se před ním všechna města i paláce. Stal se psancem, opuštěný bloudil ještě dlouhá léta, dokud si ho nenašla smrt. Jedenkrát spatřil svou bývalou loď Argó vytaženou na břeh. Když se uložil k odpočinku v jejím stínu, zřítila se její zteřelá záď a Iásona pohřbila v troskách.

Achilleus:

Achilles (řecky: Ἀχιλλεύς, česky někdy také Achilleus - což je bližší transliterace z řečtiny) je postavou z řecké mytologie. Nejzásadnější je jeho pověstná účast v Trojské válce, v níž byl podle podání v Homérově Iliadě jednou z centrálních postav a nejlepším válečníkem.

Achilles je syn bohyně Thetis a krále Pélea. O jeho matku, mořskou bohyni Thetis, se dříve ucházel sám bůh Zeus, avšak zalekl se věštby, že její syn bude mocnější než otec. Ustoupil tedy smrtelníkovi a věštba se vyplnila. Péleův syn byl nejudatnějším a nejúspěšnějším bojovníkem pod hradbami Tróje. Matka ho po narození podle jedné verze pověsti koupala v podsvětní řece Styx, podle druhé verze ho potírala ambrózií a zakalovala nad ohněm. Při zakalování ji však přistihl Péleus, Thetis Achillea vyděšena upustila a Péleus ji vyhnal. Proto zůstala pata za kterou ho Thetis držela jediným zranitelným místem (známá Achillova pata), Péleus ji nechtěným vyrušením zabranil zakalování dokončit.

Achillovým vychovatelem se stal moudrý kentaur Cheirón. Když dospěl, nepodařilo se Thetidě uchránit ho před trojskou válkou. Thetis ho ukryla do ženského chrámu, kde ho převlečeného za ženu skrývala, protože dle věštby měl její syn žít buď užasný ale krátký život hrdiny, nebo dlouhý a spokojený život průměrného vladaře. Jako matka si samozřejmě přála pro syna delší život. Pro Achilla byl vyslán král Odysseus, který provedl jeden ze svých pověstných kousků, které mu vynesly pověst nejmazanějšího muže tehdejšího světa. Aby poznal která z dívek je Achilles (všechny měly roušky zakrývajicí obličej a dlouhé splývavé šaty) nechal na zem vysypat šperky a mezi ně pohodil meč. Když si dívky prohlížely šperky, na nádvoří zařinčeli jeho zbrojnoši zbraněmi a „dívka“, která se jediná vrhla po meči byl samozřejmě Achilles. Odysseus ho poté přesvedčil že život hrdiny, i když krátký, je lepší než dlouha léta života bez slávy. Achilles se k němu přidal a Thetis když viděla že si její syn vybral osudovou volbu sám pro něj nechala ukovat nejskvělejší zbroj u zbrojíře bohů, Hefaista. Devět let Achilles udatně bojoval v čele achájského vojska než mu Agamemnón ze závisti odňal jeho oblíbenou zajatkyni Bríseovnu. Achilles se přestal zúčastňovat bitev a Trójané začali vítězit. Jeho nejlepší přítel Patroklos nemohl unést porážku Řeků a vyžádal si od Achilla jeho zbroj s tím, že bude předstírat, že bojovné Myrmidony Achilles vede sám do boje. To se Patroklovi stalo osudným, v boji se střetl s Hektorem, který ho zabil. Hektor zklamaně zjistil, že jeho protivníkem nebyl Achilles, nicméně právem vítěze si vzal Achillovu zbroj. Teprve po smrti bratrance Patrokla se Achilles vrátil na bitevní pole, jeho matka mu narychlo nechala ukovat Hefaistem přes noc novou zbroj a v souboji porazil hlavního trójského hrdinu Hektora, záštitu Troje. Z vítězství se ale dlouho neradoval, sám brzy poté padl šípem Paridovým, jejž mu bůh Apollon pomohl nasměrovat přímo do zranitelné „Achillovy“ paty. Šíp byl opatřen zpětnými háčky a při jeho vytržení utrpěl Achilles zranění neslučitelná se životem, kterým na místě podlehl. Stalo se tak při útoku na Tróju kdy Řekové téměř vnikli do města. Achilles tak naplnil proroctví že Tróje Troya nedobude, padl před jejími hradbami a po jeho zabití řekové v panice ustoupili.

Cheíron(ovšem není člověk):

Byl nejstarší z Kentaurů, syn Dia nebo jeho otce Krona. Byl ušlechtilý a moudrý, znalý lékařství, hudby, věštění, i proto se stal učitelem slavných řeckých hrdinů. Vedl je k pěstování tělesné zdatnosti, učil je jízdě na koni a lukostřelbě, zápasit, běhat o závod, házet oštěpem.

Cheirón naučil lékařskému umění Apollónova syna Asklépia. Aisón, vládce Iólku, mu svěřil v tajnosti svého syna Iásona na vychování. Když bylo Iásónovi dvacet let, poslal ho zpět, protože už ho naučil všemu, co umí. Cheirón přišel také zamávat Iásonově odplouvající lodi Argó na cestu za zlatým rounem.

Na vychování u Cheiróna byl také Aktaión, syn Autonoé, dcery krále Kadma. Aktaión měl velkou zálibu v lovu a při jednom z nich nešťastně vstoupil do jeskyně, v níž Artemis a její družina odpočívala a spatřil bohyni nahou. Artemis ho za trest proměnila v jelena, kterého v okamžiku dohnala a zahubila psí smečka. Lovci a psi hledali po lese svého pána, ale až moudrý Cheirón pochopil, co se stalo. Z kovu vytvořil Aktaiónovu věrně zpodobněnou sochu.

V Cheirónově jeskyni se konala slavná svatba, při níž si bohyně Thetis brala za manžela smrtelného muže, krále Pélea. Bohové přinesli vzácné dary a také Cheirón novomanžele obdaroval: zhotovil z jasanového dřeva těžké, nezlomné, nezdolné kopí, které bude jednou kosit celé řady nepřátel. Péleus přislíbil slavné kopí svému budoucímu synovi.

Tím synem byl Achilleus, jehož vychovatelem se stal Cheirón poté, kdy Pélea a jeho syna opustila bohyně Thetis. Cheirón Achillea učil lovu, odvaze, vzdělával jej v hudbě a zpěvu, ale také jej učil skromnosti, pokoře, učil ho poznávat léčivé byliny, připravovat léky a hojit rány. Cheirón také vyprovodil a oplakal Achilleův odjezd do trojské války, z níž podle vůle bohů se Achilleus nikdy neměl vrátit.

Cheirón byl také učitelem hrdiny Hérakla, který se v horách u pastýřů setkal s krásnými ženami Rozkoš a Ctnost. Cheiróna navštívil hrdina Héraklés na svých dobrodružných cestách. Cheirón si prohlížel jeho v jedu namočené šípy a jeden ho nešťastně poranil na noze. Podle jiné verze jej nešťastně poranil sám Héraklés, který svého činu litoval a snažil se ránu vyléčit. Rána se však nedala zhojit, Cheirón se proto zřekl své nesmrtelnosti. V podsvětí požádal boha Háda, aby jej vyměnil za Títána Prométhea, který byl poté rádcem Dia na Olympu.